Středověká klášterní zahrada

Zahrada léčivých rostlin podle Walahfrida Strabo

Zahrady byly nedílnou součástí klášterních areálů, kde plnily nejen užitkovou funkci (zelenina, koření, ovoce a léčivé byliny), ale byly také místem symbolickým, odkazujícím k Bohu a víře v něj. Středověké zahrady léčivých rostlin měly jednoduché, pravoúhlé členění a rostliny byly sázeny do čtvercových nebo obdélníkových záhonů. Často byly záhony vyvýšené a obehnané obrubou z vrbového nebo lískového proutí. Většinu sortimentu tvořily druhy u nás nepůvodní, které se k nám dostaly z oblasti Středomoří. Domácí druhy léčivých rostlin se v klášterech pěstovaly druhotně a v menší míře. Součástí zahrad léčivých rostlin byly také okrasné druhy, které měly symbolický význam např. lilie, růže nebo kosatec.

Přesto, že klášterní zahrady sehrály významnou roli v šíření znalostí o užívání, pěstování i zavádění nových druhů léčivek do širšího povědomí, příliš mnoho o jejich podobě nevíme. Jedním z mála historických pramenů, díky kterému naše představy o raně středověkých klášterních zahradách nabývají konkrétnějších obrysů, je spis Walahfrida Straba De cultura hortorum, O zahradnictví (W. Strabo 808–849, benediktinský mnich).

Spis W. Straba nám posloužil jako inspirace k založení klášterní zahrady v expozici léčivých rostlin, kde jsme vysázeli některé druhy uvedené v třiadvaceti samostatných kapitolách spisu. Z tohoto sortimentu jsou v expozici vysázeny některé trvalky a každoročně obměňované jednoleté druhy. Jsou to např.: lilie bělostná (Lilium candidum), saturejka zahradní (Satureja hortensis), pelyněk brotan (Artemisia abrotanum) nebo kosatec německý (Iris x germanica).