Vanilka – Orchidej, kterou opyluje člověk

Co jsou vanilky a kde je najít?

Vanilka, latinsky Vanilla je rod orchidejí vědecky popsaný roku 1754. Dodnes bylo objeveno více než 120 druhů, rozšířených v tropech Asie, Afriky i Ameriky. Mají různé ekologické požadavky, rostou jak v trvale vlhkých tropických nížinných lesech, v sezónně suchých oblastech i v nižších polohách hor. Jsou to liánovité orchideje, které šplhají po kmenech stromů za světlem a žijí jako hemiepifyty nebo epifyty. Některé druhy vanilek jsou bezlisté, mnoho se jich vzájemně podobá a bez květů je nelze rozeznat.

Dávné boje o půdu a koření

Vanilka pravá (Vanilla planifolia) pěstuje se jako užitková rostlina. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky, kde roste v tropických vlhkých nížinách od jižního Mexika po Kolumbii a severní Brazílii. Indiáni kmene Totonaco z mexického státu Veracruz vanilku pokládali za dar bohů a byli prvními, kdo ji začal pěstovat již v předkolumbovských dobách. Postupně se vanilka stala válečnou kořistí Aztéků, Mayů a poté i španělských dobyvatelů. Aztékové vanilku připravovali s kakaem nebo s oddenky maranty a používali ji v medicíně i jako afrodisiakum. Podrobené kmeny musely v předkolumbovské Americe platit „daně“ v kakaových bobech a vanilkových tobolkách.

Historie koření

Do Evropy dovezli Španělé vanilku již kolem roku 1520 spolu s mnoha jinými americkými plodinami, ale věda jí dala jméno až roku 1808. První popis pěstování vanilky uveřejnil slavný německý přírodovědec Alexandr von Humboldt v roce 1811, o 30 let později byla poprvé vyzkoušena technika umělého opylování. Ve své domovině je totiž vanilka opylována včelami rodu Melipona, v jiném prostředí, kde přirozený opylovač nežije, musí být květy opyleny ručně.

Jak opylit vanilku?

Květy musí být opyleny zrána, kdy je kvalita pylu nejvyšší, nejlepší opylovači zvládnou až 1000 květů denně. Opylují hlavně ženy, začínají za svítání, které v tropech přichází v 6 hodin ráno. Používá se párátko, tenká větvička seříznutá do špičky nebo obyčejná tužka. Jednou rukou opylovačka přidrží květ, druhou nabere pylovou brylku, která se přilepí na dřívko. Při umělém opylování se obvykle část květu vylomí, protože lidská ruka není tak jemná, jako drobná včela. Pylová brylka se mírným tlakem vmáčkne na bliznu, aby se odlepila z dřívka a zůstala na místě. Laikovi trvá poměrně dlouho pyl správně umístit, ale domorodé ženy jsou nesmírně šikovné a mají tyto pohyby nacvičené k dokonalosti. Jakmile začne pálit dopolední slunce, s opylováním se končí, protože pak už nejsou výsledky tak dobré.

Zpracování tobolek vanilky

Vanilkové tobolky dorůstají délky 15-30 cm. Na rostlině dozrávají 8-9 měsíců, ručně se sklízí, když špička zelené tobolky začne žloutnout. Dlouho trvá i další zpracování. Pro charakteristickou barvu a vůni musí projít procesem zvaným fermentace suchou (sušení) nebo mokrou (máčení v horké vodě a paření na slunci) cestou. Fermentací se uvolňuje důležitá látka vanilin, ale tento proces trvá až několik měsíců. Během ní ztrácí vanilka asi 80 % na objemu a poté se ještě nechává 1-2 měsíce ležet, aby se rozvinula chuť. Od sklizně k prodeji uplyne tedy rok, celkem pěstitelům trvá práce od opylení po hotový sáček vanilky 1,5-2 roky. Proto je vanilka tak drahá.

Dnes se nejvíce vanilky pěstuje na Madagaskaru, který pokrývá až 80 % celosvětové produkce. Další významní producenti jsou Réunion, Indonésie a Tahiti.

Vanilka a její léčivé účinky

Vanilka není jen oblíbená v kuchyni – tradičně se využívala i v lidovém léčitelství. Předpokládá se, že má uklidňující účinky, pomáhá snižovat stres a úzkost a podporuje dobrou náladu. Ve starověkém Mexiku byla považována za afrodiziakum a byla součástí rituálních nápojů Aztéků.

Vanilka pravá (Vanilla planifolia) je fascinujícím příkladem tropické orchideje, jejíž pěstování a zpracování je nejen náročné, ale také úzce propojené s lidským přičiněním.

Tento druh zároveň dokládá, jak důležitá je souhra mezi rostlinami a jejich přirozenými opylovači. V případě vanilky vedlo její rozšíření mimo původní areál k nutnosti nahrazení specializovaných včel lidskou prací, což je vzácným příkladem adaptace v zemědělství.

Navzdory snahám o syntetickou náhradu přírodní vanilky zůstává Vanilla planifolia nejen důležitou hospodářskou rostlinou, ale i cenným objektem botanického výzkumu. Studium jejího růstu, květní biologie a možností udržitelného pěstování může přispět nejen k ochraně tohoto druhu, ale i k širšímu porozumění ekologickým vztahům v tropických ekosystémech.

Autorka článku: Romana Rybková, kurátorka tropických rostlin, Botanická zahrada Praha

Přijďte si užít kouzlo tropů a nechte se vtáhnout do světa orchidejí během výstavy Orchideje: Královny intrik ve skleníku Fata Morgana od 7. března do 23. března.