ČLÁNEK | Méně známé tykvovité zeleniny

Teta okurka a strýček tykev...

Omrzely vás už lány okurek a cuket a rádi byste v příští sezóně vyzkoušeli něco nového? Pojďme si představit tři zajímavé a nenáročné tykvovité rostliny amerického původu, které mohou vaši zelinářskou zahradu rozhodně příjemně ozvláštnit. 

Čajot (Sechium edule) je robustní rostlina s popínavou lodyhou, která ke svému růstu potřebuje oporu. Na rozdíl od paprik, kterým se na první pohled trochu podobají, nejsou duté a svou konzistencí i chutí připomínají kedlubny. Konzumovat se mohou syrové, ale většinou se tepelně upravují. Lze je dusit, smažit i zapékat, upravovat na slaný i sladký způsob. Čajot pochází z Mexika, pěstuje se však v teplých oblastech celého světa. U nás lze čajot pěstovat bez problémů i ze zakoupených plodů. Zajímavostí je, že se vysazují celé, během klíčení semene je plod spotřebován jako počáteční výživa. Čajotu svědčí dostatek slunce, vláhy a živin v půdě. Plodit začíná koncem léta a sklízet ho lze až do příchodu prvních mrazů.

Ke známějším plodinám patří příbuzná ačokča (Cyclanthera pedata), které se někdy pro zvláštní plody přezdívá „paprikookurka“. Ačokča je sice subtilnější, přesto však bujně rostoucí bylina, která také rychle opanuje celou opěrnou konstrukci či pergolu. Domácí je od jihu Mexika po severozápad Argentiny, pěstuje se především v Peru. Plodem ačokči jsou vysýchavé bobule, které je nutné sklízet velmi mladé. Za zralosti jsou už poněkud tuhé, navíc pukají a vystřelují kolem sebe semena. Nezralé plody zbavené semen se jedí nejčastěji zapečené či vařené, naplněné rýží nebo masem. Velmi malé plody se nakládají jako okurky a listy i mladé výhony lze připravit jako zeleninovou přílohu. Ačokča je na pěstování naprosto nenáročná, pěstuje se podobně, ale přitom snáze než okurky.

 „Mexická okurka“, „myší meloun“ nebo „trpasličí meloun“ jsou přiléhavými přízvisky drobné popínavé rostliny jménem Melothria scabra. Jak názvy rostliny napovídají, i její plody jsou drobné, rostlina jich však produkuje obrovské množství. Mladé plody se konzumují syrové, v salátech či pro dekoraci pokrmů je není třeba loupat ani krájet. Druhou možností je nakládání celých plodů do nálevů místo tradičních okurek. Melothria se seje v dubnu a na záhon se vysazuje, až když nehrozí teploty pod bodem mrazu. Stačí jí menší opěrná konstrukce. Určitě ocení živinami dobře zásobenou půdu, plné slunce a dostatečnou zálivku po celou sezónu.

Všechny tři plodiny lze spolu s dalšími zeleninami, léčivkami a jinak využitelnými rostlinami spatřit mezi Užitkovými rostlinami Nového světa u nás v botanické zahradě.