Čeština
English
Vanilka pravá je oblíbená pro plody, užívané jako koření k ochucování zmrzliny, cukrovinek a likérů. Pochází z jižního Mexika z tropické vlhké nížiny státu Veracruz. Začali ji pěstovat indiáni kmene Totonaco, kteří vanilku pokládali za dar bohů.
Do Evropy dovezli Španělé vanilku již kolem roku 1520. Aztékové plody používali jako afrodisiakum. Povzbuzující a posilující účinky objevili i Španělé, však také zakázali používání vanilky mnichům v klášterech, aby nebyla ohrožena jejich věrnost Pánu.
V přírodě ji opylují včely rodu Melipona. Na plantážích, kde přirozený opylovač nežije, musí být květy opyleny ručně. To se dělá zrána, kdy je kvalita pylu nejvyšší. Nejlepší opylovačky zvládnou až 1000 květů denně. Tobolky dorůstají délky 15-30 cm. Na rostlině dozrávají 8-9 měsíců a sklízí se ručně. Pro charakteristickou barvu a vůni musí projít procesem zvaným fermentace, který uvolňuje důležitou látku vanilin. Tento proces trvá až několik měsíců, během něj ztrácí vanilka asi 80 % na objemu. Poté se ještě nechává 1-2 měsíce ležet, aby se rozvinula chuť. Celkem pěstitelům trvá práce od opylení po hotový sáček vanilky 1,5-2 roky.
V moderní medicíně se využívá do povzbuzujících preparátů a léčiv upravujících zažívání nebo impotenci. Má význam i v aromaterapii. Ve větším množství však způsobuje alergické reakce zvané vanilismus: bolesti hlavy, nespavost a kožní potíže.
Krásná miniaturka Leptotes bicolor je doma v subtropických lesích jižní Brazílie a Paraguaye. Roste jako epifyt (přichycena na větvích stromů, kterým ale neškodí) na mírně zastíněných kmenech. Květy a plody této orchideje místní lidé přidávají do mléka a zmrzliny jako náhražku vanilky.
Tato orchidej obsahuje psychoaktivní látky, které využívají některé kmeny původních obyvatel Mexika při vybraných tradičních obřadech a tancích. Má podobné halucinogenní účinky jako peyotl (kaktus Lophophora williamsii), Tarahumarové jím někdy peyotl nahrazují.
Rod Trichocentrum (dříve Oncidium) má celkem 90 druhů rozšířených od Floridy a severního Mexika po sever Argentiny. Některé druhy jsou si hodně podobné a rozliší je jen zkušený botanik. Účinky mají i jiné druhy, v Kolumbii indiáni kmene Kófán používají Oncidium pusillum k ošetření tržných ran.
Léčivá nezelená orchidej z východní Asie má významné místo v čínské medicíně. Používá se při léčbě celé řady chorob. Je natolik žádaná, že sběr v přírodě nestačil pokrývat vysokou poptávku po hlízách této orchideje, proto se Číňané postupně naučili pěstovat tuto nesnadno pěstovatelnou rostlinu ve velkém. Dokonce přímo plantážnickým způsobem. Společně s vanilkou je tak jednou z mála orchidejí, které se ve velkém pěstují pro potravinářské a farmaceutické účely.
Čínská medicína využívá řadu druhů rodu Cypripedium. Například polévka ze stvolů C. guttatum rozšiřuje cévy a podporuje chuť k jídlu. Tinktura z květů tohoto druhu je silné sedativum, dosti účinné především na epilepsii, křeče z vysoké horečky a bolesti hlavy. Prášek ze sušených květů C. macranthum zastavuje krvácení. Využívají se všechny části rostlin a slouží jako sedativum, snižují tlak, tlumí revmatické bolesti, upravují zažívání, dokonce se používají při psychických problémech. Cypripedium flavum a C. macranthum se pěstují ve velkém v umělých podmínkách.
Orchideje lidé znali již ve starověku. Jméno dostaly podle řeckého slova orchis, což znamená varle. Podzemní hlízy rodu Orchis, česky vstavač, tvarem varlata opravdu připomínají. Ve starém Řecku, později ve větší části Středomoří a dodnes v Turecku a Iránu lidé sbírají kořenové hlízy hlavně rodů Orchis, Ophrys a dalších orchidejí za účelem výroby nápoje salep. Věřilo se, že salep má léčivé i afrodiziakální účinky, což ve skutečnosti není pravda. Co však smutná skutečnost je, že z přírody zmizely miliony orchidejí a lidé je brzy zcela vyhubí.
*Potvrzením výběru a odesláním udělujete souhlas se zasíláním newsletteru.
