Rozmnožili jsme přírodní formu čichavce

Podařilo se nám rozmnožit přírodní "zelenou" formu čichavce líbajícího.

Vnašem zázemí množíme nejen orchideje a jiné vzácné rostliny, ale i akvarijní rybičky. Jednak, abychom doplňovali jejich stavy v tropickém jezírku ve skleníku Fata Morgana, ale i proto, abychom mohli vzácné, zajímavé, či ohrožené druhy akvarijních ryb rozšířit mezi ostatní botanické a zoologické zahrady a zkušené chovatele. Jejich chovem mohou přispět k ochraně genofondu, nebo i celých přírodních populací, kterým hrozí vyhubení.

Čichavci

Čichavci, někdy nazývaní labyrintky, jsou zajímavá skupina ryb, žijících převážně v Asii. Svoje jméno získaly podle zvláštního orgánu – labyrintu. Jedná se vlastně o komoru, naplněnou prokrvenou houbovitou tkání, která funguje trošku jako plíce.  Vyvinula se u rybek, které žijí ve vodách tak chudých na kyslík, že by dýcháním pouze žábrami nedokázaly pokrýt svou spotřebu kyslíku. Vetšina druhů labyrintek se musí chodit jednou za několik minut „nadechnout“ k hladině, jinak jim hrozí „utopení“.

Čichavec líbající

Čichavec líbající (Helostoma temminckii) získal svoje české jméno podle zvláštního chování, které připomíná vášnivý polibek. Ryby se v postavení proti sobě navzájem zakousnou tlamkami a začnou se přetlačovat. Používají to nejen jako decentní formu souboje, ale je to také součást námluv. Jeho leucistická forma (bílá jako albíni, ale s černým okem) je akvaristům dobře známa, ale přírodní, zeleně zbarvená forma, je velmi vzácná a v naší zemi nebyla už mnoho let rozmnožena.

Rozmnožení v botanické

V naší botanické zahradě zůstaly jen poslední dvě ryby, které naštěstí tvořily pár. Odchytili jsme je z expozice, připravili jim v zázemí hnízdečko lásky a doufali, že po těch letech o sebe ještě projeví zájem. Příroda je mocná čarodějka a jaro klepe na dveře a tak jsme se dočkali. Tření probíhá většinou v noci a po tmě a proto je docela vzácné ho pozorovat, nám se ale povedlo pořídit alespoň několik snímků trochu nižší kvality, o které se s vámi můžeme podělit. Tihle čichavci se třou do volné vody, v objetí typickém pro labyrintky - menší samec obejme větší samici a stoupají, zamotaní do sebe, spolu k hladině. Během toho samice uvolní stovky jiker, a samec je oplodní. Celý akt se pak mnohokrát opakuje. Narozdíl od většiny labyrintek si nestaví hnízdo. Jikry, kterých bývá celkem několik (i desítek) tisíc, jsou lehčí než voda a stoupají volně k hladině. Rodiče se o jikry ani potěr nestarají, což je vzhledem jeho počtu omluvitelné. Z jikry se druhý den vykulí plůdek, který ještě dva dny tráví žloutkový váček a třetí den se „rozplave“. To znamené, že malé rybičky si naplní plynové měchýře prvním nadechnutím a začnou se pohybovat volně ve vodním sloupci a shánět se po první potravě. Jelikož je potěr čichavců velice malý, ale nenažraný, je nejlepší opatřit mu jako potravu živé nauplie buchanek, vířníky a jiné drobné vodní breberky, které nejsou skoro okem viditelné. Asi za 4 týdny po rozplavání se malým rybičkám vyvine labyrint a začnou dýchat z hladiny. Asi po třech měsících vyrostou natolik, abychom je mohli vypouštět do jezírka ve skleníku Fata Morgana, a posílat do dalšich botanických a zoologických zahrad.