Články > Akce > Online výstava orchidejí
12. - 18. 4. 2021

Online výstava orchidejí

Vítejte na naší online výstavě orchidejí. Orchideje patří do čeledi vstavačovité Orchidaceae a jsou jednou ze dvou nejpočetnějších čeledí cévnatých rostlin. Odhady se pohybují okolo 27 000 druhů v necelých 900 rodech – tedy zhruba každý desátý druh vyšších rostlin na Zemi je orchidej. Každý rok však přibývají nové popisy a žádné číslo není konečné.

Naše sbírka čítá na 2300 druhů orchidejí. Přinášíme vám alespoň malou ochutnávku. Po rozkliknutí fotografie se zobrazí i s popiskem.
Pokud chcete o orchidejích vědět ještě více, podívejte se na naše videa.

Výstavu orchidejí přesouváme na podzimní termín, věříme, že tentokrát to vyjde.

 

Za krásné fotografie našich orchidejí děkujeme kurátorům Romaně Rybkové a Janu Ponertovi.

Cattleya harrisoniana pochází ze států Espirito Santo a Rio de Janeiro na jihovýchodě Brazílie. Roste v bažinatých lesích v okolí pobřežních písečných dun, někdy také podél řek i dále od pobřeží. Je to středně velký dvoulistý druh a poměrně teplomilný.
Ascocentrum ampullaceum. Drobná orchidej z nižších poloh Himálaje a hor od jižní Číny po Thajsko a Vietnam. Šlechtitelé ji kříží s velkokvětými vandami.
Sobralia macrantha. Orchideje rodu Sobralia z tropické Ameriky vynikají výškou. Tento druh roste od Mexika po Kostariku a pěstuje se nejčastěji.
Bollea coelestis. Pochází z kolumbijských a ekvádorských And, kde roste jako epifyt ve stínu horských lesů v nadmořské výšce téměř 2000 metrů. Obývá velmi vlhké oblasti, kde bývají vydatné noční mlhy. Modrofialové květy o průměru až 10 cm mají neobvyklé kouzlo, málokomu sluší žlutý předkus tolik, jako této orchideji.
Dendrobium victoriae-reginae
Ascocentrum christensonianum. Vyskytuje se pouze na malém území jižního Vietnamu. Roste na stromech v monzunových poloopadavých lesích.
Cattleya intermedia. Tato nádherná orchidej, popsaná již v roce 1828, roste na skalách nebo epifytně (na stromech) v pobřežních lesích jihovýchodní Brazílie, od Rio de Janeiro na jih až do severní Argentiny. Bohužel pobřeží však bývá nejvíc osídlené a tak přirozené prostředí této orchideje nesmírně rychle ubývá.
Schoenorchis brevirachis Málo známá miniaturka roste v horských mlžných lesích jižního Vietnamu. Popsaná byla teprve v roce 1992. Celá rostlinka nebývá vyšší než 25 cm a květy necelý centimetr. Roste výhradně na stromech jako epifyt.
Holcoglossum kimballianum Tato převisle rostoucí orchidej je doma v monzunových lesích Myanmaru, Thajska, Laosu a jižní Číny v nadmořské výšce 1200 až 1800 metrů.
Leptotes bicolor je doma v subtropických lesích jižní Brazílie a Paraguaye. Květy a plody této orchideje místní lidé přidávají do mléka a zmrzliny jako náhražku vanilky.
Cattleya aclandiae V přírodě tato drobná Cattleya roste v Brazílii, ve státě Bahia na pobřeží Atlantiku. Má jen velmi malý areál v okolí města Salvador, roste v sezónně suchých lesích v nadmořské výšce 100-400 metrů. Patří mezi velmi ohrožené druhy.
Cattleya tigrina byla popsána již v roce 1854. Obývá atlantské pobřežní lesy na jihu Brazílie. Tamní příroda je ve velkém ohrožení, neustále z ní ukusují rostoucí města.
Maxillaria sophronitis Pochází z hor Venezuely a severní Kolumbie, kde roste do výšky 1700 metrů. Mnoho horských orchidejí v tropické Americe má svítivě červené nebo oranžové květy, opylují je totiž drobní ptáci kolibříci, kteří se řídí zrakem, a zářivá červeň jim v mlhavých horských podmínkách usnadňuje hledání květů.
Masdevallia ignea je vysokohorská orchidej z mlžných lesů východní Kolumbie, kde roste v nadmořské výšce 2600 až 3800 metrů v polštářích mechu na zkroucených větvích.
Cryptochilus sanguineus je orchidej z východního Himálaje, jižní Číny a severu Thajska. Aby vykvetla, potřebuje zimní teploty kolem 10 °C. Byla popsána již před 200 lety.
Phragmipedium besseae Jedna z nejpůsobivějších orchidejí Jižní Ameriky obývá úpatí východní strany And v Kolumbii, Ekvádoru a Peru v nadmořské výšce 1000 až 1500 metrů. Roste terestricky (v zemi) na strmých svazích v trávě nebo v lesním stínu. Objevena a popsána byla teprve v roce 1981 a způsobila opravdovou senzaci.
Cochlioda noezliana Vysokohorský druh z Peru a severní Bolívie byl dříve řazen do rodu Oncidium. Objeven a popsán byl v roce 1891. Roste v mlžných lesích opravdu vysoko, od 2000 do 3500 metrů nad mořem, kde už teplota klesá těsně nad bod mrazu. Červené květy rozkvétají v přírodě od září do listopadu, u nás od března do května.
Elleanthus oliganthus
Dendrobium unicum Krásná miniaturka slaví 50 let od objevení a popsání skvělým dánským botanikem Gunarem Seidenfaddenem. V přírodě roste v horách Myanmaru, Thajska, Laosu a Vietnamu. Obývá sezónně suché poloopadavé lesy v nadmořské výšce 800 až 1600 metrů. Šlechtitelé tento druh využívají ke křížení pro oranžovou barvu květů.
Ada aurantiaca Drobná, ale půvabná orchidej z hor Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru je velmi chladnomilná a vlhkomilná. Je to epifyt (roste na stromech), výjimečně na skalkách ve výšce 2100 až 2300 metrů nad mořem. Oranžová květenství mívají 12-18 květů, u nás rozkvétají v lednu. Naši rostlinu sázela Geraldine Muchová.
Ascocentrum aurantiacum Teplomilný tropický druh z Bali, Sulawesi a Filipín roste v nížinných deštných lesích do nadmořské výšky 1200 metrů. Tuto drobnou orchidej často využívají šlechtitelé ke křížení s rodem Vanda, hybridům pojmenovaným x Ascocenda dodává zářivé žluté a oranžové odstíny květů i menší vzrůst.
Bulbophyllum kanburiense Zajímavá miniaturní orchidej z Thajska, Laosu a Vietnamu, kde roste v poloopadavých monzunových (sezónně suchých) lesích v nadmořské výšce 700 až 2000 metrů nad mořem. Dvojice listů na pahlíze v době sucha opadává, na konci zimy vyraší převislý květní stvol s nápadnými oranžovými, až 2,5 cm dlouhými květy.
Lycaste cochleata Středně velký druh Lycaste cochleata roste nejčastěji na stromech a mechem porostlých balvanech v horských lesích od jižního Mexika po Nikaraguu. V zimě, kdy bývá o trochu sušší sezóna, shazuje část listů, na jaře vykvétá množstvím žlutých květů, které na bezlisté rostlině vynikají. Květy krásně voní.
Habenaria rhodocheila Tato drobná zemní orchidej má obrovský areál od střední Číny po Malajsii a Filipíny. Roste na mechem obrostlých balvanech ve smíšených opadavých lesích, v travnatých borovicových lesích nebo v bambusových porostech poblíž potoků a vodopádů. Na květních stvolech vytváří až 10 květů nádherné meruňkové barvy.
Dendrobium fimbriatum V Asii široce rozšířený druh je doma od střední Číny, Himaláje a severní Indie po Thajsko a Malajsii. Roste ve vlhkých, smíšených a jehličnatých lesích 800 až 2500 metrů nad mořem. Velké mohutné trsy s až 120 cm dlouhými pahlízami lze spatřit na stromech, na skalách a občas i na zemi. Žluté květy krásně voní.
Cleisostoma birmanicum Středně velká orchidej obývá Myanmar, Thajsko a Vietnam. Roste v horských, hodně vlhkých smíšených a jehličnatých lesích na mechem porostlých větvích a balvanech 800-1400 metrů nad mořem. Je poměrně odolná, pokud ji vítr srazí ze stromu na silnici, zvládne zakořenit i v písku na okraji asfaltu.
Bulbophyllum frostii Drobná orchidej roste pouze ve Vietnamu, ve stálezelených lesích do nadmořské výšky přibližně 1 000 metrů. Květy mají velmi zajímavý tvar, někomu připomínají bačkůrku. Voní jen slabě a příjemně, na rozdíl od mnohých příbuzných rodu. Zatím nepatří mezi vzácné, ohrožuje ho především ničení přírodních stanovišť.
Bulbophyllum beccarii
Trichotosia microphylla
Cymbidium lowianum. Mohutná orchidej z východního Himálaje a hor Thajska, Laosu a Vietnamu roste až do výšky 2500 metrů nad mořem. Roste epifytně na stromech, na mechem porostlých balvanech a občas i na stržených stráních nebo v písku na krajnicích horských silniček Je základním druhem pro šlechtění velkokvětých hybridů.
Angraecum sesquipedale neboli „Madagaskarská hvězda“ má dlouhou květní ostruhu. Již Charles Darwin řekl, že opylovačem musí být noční motýl s dlouhým sosákem.
Bulbophyllum graveolens Květy bulbofyl často vydávají nelibé vůně, protože lákají k opylování mouchy. Výrazný pysk je velmi pohyblivý a při sebemenším nárazu se vertikálně kýve. Když moucha usedne na pysk, ten se zhoupne a vymrští ji na sloupek s bliznou a pylem. Mohutný B. graveolens z Nové Guineje páchne přímo ohavně.
Spathoglottis sp.
Psychopsis papilio
Paphiopedilum hangianum
Dendrobium pugioniforme
Bifrenaria harrisoniae
Dendrobium speciosum x Dendrobium tetragonum
Coelogyne eberhardtii
Lycaste lassioglossa
Maxillaria variegata
Coelogyne cristata. Chladnomilná orchidej z horských mlžných lesů Himálaje, kde roste ve výšce 1500-2600 metrů v mechu mezi balvany nebo na stromech jako epifyt.
Chysis bractescens
Coelogyne velutina
Cymbidium devonianum
Cymbidium eburneum
Angraecum magdalenae
Dendrobium trankimianum Pochází z jižního Vietnamu, z východních svahů hor směrem k moři. Má malý areál a popsáno bylo až v roce 2004. Roste v horských mlžných lesích v nadmořské výšce 1500 – 2000 metrů. Na štíhlých dlouhých pahlízách se otevírá několik sněhobílých květů s krvavě červenou skvrnou na pysku, které kvetou až 2 měsíce.
Auliza ciliaris
Habenaria myriotricha Terestrická orchidej roste v sušších nížinách Thajska, Laosu a Kambodže. Je typickou zemní orchidejí monzunové oblasti, která má pod zemí zásobní hlízu a sušší zimní období přežívá zatažená. Po příchodu monzunových dešťů rychle vyraší listová růžice a koncem dešťů také květní stvol. Opylovači nejsou známí.
Rhyncholaelia glauca
Phalaenopsis schilleriana
Pleurothallis pruinosa je maličká orchidej s rozšířením od Hondurasu po Brazílii. Roste v horských mlžných lesích, ale i jako plevelná orchidej na kávových plantážích.
Masdevallia angulata je orchidejí mlžných horských lesů Kolumbie a severovýchodního Ekvádoru, kde roste na mechem pokrytých kamenech nebo na strmých stráních do výšky 2600 metrů nad mořem.
Dendrobium ellipsophyllum. Nenápadný druh roste epifytně v nížinných i podhorských lesích celé Indočíny až po Malajský poloostrov. Květy mají velikost 1-1,5 cm a jejich krása vynikne až při pohledu zblízka. Není komerčně žádaný jako jeho velkokvětí příbuzní a proto dodnes patří k hojnějším druhům, které lze v lesích spatřit běžně.
Paphiopedilum malipoense
Paphiopedilum rotschildianum Legendární a přitom kriticky ohrožený druh patří k největším i nejkrásnějším druhům střevíčníků. Roste na skalách v deštných pralesích na úpatí hory Mount Kinabalu na severu Bornea. Červené tečky v květu napodobují kolonii mšic a tak lákají své opylovače - pestřenky, které normálně kladou vajíčka do kolonií mšic. Květy je ale oklamou, že nakladou vajíčka i do nich.
Paphiopedilum spicerianum. Květy svým opylovačům nedávají žádnou odměnu a vydutý pysk funguje jako past, která opylovače donutí zalézt hluboko do květu a opylit ho.
Paphiopedilum tigrinum
Paphiopedilum violascens
Paraphalaenopsis labukensis V přírodě roste pouze na severozápadě Bornea, ve skalnatém údolí Labuk, v nadmořské výšce 500-1000 metrů. Tenké provazovité listy až dvoumetrové délky visí z korun stromů, bývá jich nejvíce šest a tvarově připomínají velmi dlouhé listy cibule. Anglický lidový název však nehovoří o cibuli, ale nelichotivě o krysím ocasu - Rat-tailed Phalaenopsis.
Phalaenopsis cornu-cervi
Trichoglottis atropurpurea

Naše webové stránky používají k poskytování služeb, zlepšení návštěvnické zkušenosti, personalizaci obsahu, anonymní analýzu soubory cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookies. Více zde

Namíchejte si svůj pravidelný mix novinek z Botanické

*Potvrzením výběru a odesláním udělujete souhlas se zasíláním newsletteru.

© 2020 Botanická zahrada hlavního města Prahy. Všechna práva vyhrazena. Botanická zahrada hl. m. Prahy, Trojská 800/196, 171 00 Praha 7 - Troja.