Koncert Prague Quiet Music Collective

15.00 Pivoňková louka

Linda Catlin Smith – Nightshade (11')

Název skladby kanadské skladatelky Lindy Catlin Smith je jedním z anglických názvů rulíku zlomocného, který roste na její zahradě v Torontu. Jedovatá krása, kterou si můžeme užít jen dočasně, než ji pragmaticky vytrhneme. Subtilní hudební struktura, ve které se nic doslova neopakuje, ale zároveň se ani neobjevuje nic výrazně nového.

James Weeks – weedweaver (15')

Jednou z inspirací pro skladbu anglického skladatele Jamese Weekse je Dürerova grafika Das grosse Rasenstück (Velký trs bylin, 1503). S podobnou pečlivostí a pozorností se skladatel (a následně i hudebníci) věnuje zkoumání drobných zvuků, které bychom běžně označili za nechtěné, podobně jako plevel – rostliny definované pouze tím, že jsme o jejich umístění sami nerozhodli. Když se na ně však zaměříme, mohou otevřít nečekané rozměry vnímání.

16.00 Severoamerická polopoušť

Kory Reeder – The Desert (35')

Skladba amerického komponisty Koryho Reedera je inspirovaná tvorbou abstraktní malířky Agnes Martin, která se v roce 1967 odstěhovala z New Yorku a zbytek života strávila převážně v Novém Mexiku, jejíž pouštní krajina její minimalistickou tvorbu výrazně ovlivnila. Podobně jako Martin, i Reeder ve skladbě využívá jakéhosi jednoduchého rastru, který dává kompozici strukturu, v rámci níž se mohou hudebníci pohybovat a nalézat nečekané momenty setkání.

17.00 (místo upřesníme po zkoušce v týdnu 30. 5. – 3. 6.)

Ian Mikyska – světová premiéra sklaby pro Botanickou zahradu (30')

Americká umělkyně Jenny Odell se ve své knize How To Do Nothing (Jak nedělat nic, 2020) detailně zaobírá růžovou zahradou poblíž svého bydliště v Oaklandu. Zajímá ji architektura zahrady a způsob, jakým nás vybízí se „jen tak procházet“ a trávit čas nelineárně; bezcílně. Nová kompozice vznikající na objednávku přímo pro prostor Botanické zahrady se inspiruje právě takovou koncepcí zahrady: pohybujeme se mezi čtyřmi pomyslnými stěnami zahrady (čtyřmi hudebníky; čtyřmi harmoniemi) a opakovaně sbíráme nové pohledy na různé kombinace stejných prvků, zatímco čas okolo nás zpomaluje.